Únor 2012

Co potřebuji pro skvělí den ? :)

19. února 2012 v 21:54 | LOVE-MissLove |  >>Moje <<
Začneme ránem :P

  1. Vypravit se za 45 minut.
  2. Poslechnout si bezva song
  3. dostat pusu
  4. chytit dobré známky
  5. každou přestávku dostat pusu
  6. slyšet že mě miluje
  7. dobrý oběd
  8. sex
  9. opět dobré jídlo
  10. napsat matematický test bez chyby (příprava na přijímačky, tatínek mě dryluje)
  11. krásně se vyspinkat
  12. užít si aspon hodinovou koupel
  13. chatování
  14. dostat esemesku na dobru noc
  15. a nikonec můžu spokojeně usnout a usmívat se celou noc :P
Skončilo to u 15 aniž bych chtěla a 15 je mé štastné číslo, takže na tom co potřebuji pro skvělý den asi něco bude, nejsem náročná :D :D .. a navíc, každý můj den je skvělý, až na dobré známky, a napsání matematického testu bez chyby :D ale to mě až tak z míry nevyvede :P :D
Jo a miluju líbání na krku, drbání ve vlasech, pusu na čelo, uterky a svuj život

PS: vim že je to už třetí článek o tom jak jsem spokojená a jak moc miluju svuj život, ale já si protě nemužu pomoct. slibuju že už s tim přestanu !!!!!!!! :DDD
Mějte se ;)

Jsme komunita spisvatelů, né čtenářů

19. února 2012 v 19:30 | LOVE-MissLove |  >>Moje <<
5 z 10 lidí má blog. 1 z 10 lidí čte články, které jiný člověk píše na blog. Na pět napsaných článků připadá jeden člověk kterej je čte, a z toho dá na jednom článku z 10 které přečte komentář. Když k tomu přičtete to že většina lidí čte jen tzv "slavné blogy" kdo připadá na to aby někdo četl mé články ? Chci aby se lidi dostali k mému blogu sami a né že budu mít milion SB a budu obíhat. Chtělo by to více popularita a více lidí kteří mé články čtou, pak si totiž mohu své myšlenky psát do deníku ;) souhlasíte se mnou, že většina lidí je líná číst ?

"štěstí je muška jenom zlatá" .. máte zlatou mušku ? :) já jo :)

18. února 2012 v 23:42 | LOVE-MissLove |  >>Moje <<
Pro člověka z pamětinického filmu je štěstí muškou jen zlatou. Pro mojí mámu já, sestra, táta a střecha na hlavou. Pro méh tátu vyšplhat na obří horu a dívat se dolů, a samozřejmně my tři (já máma a sestra). Pro setru pravděpodobně jednička z dějepisu kterou nikdy nedostala. A pro mě ? Pro mě to je moje rodina, moje sestra, rodiče, Vikinka (sestřenice) a všichni ostatní. Můj kluk. Je mi s nim strašně krásně jak momentálně tak obecně. Dobří přátelé a kamarádi. A spoustu dalších LIDÍ. Ano, lidí. Věci mě neumějí udělat štastnou. Můžu si koupit krásné věci, drahé věci, ale neudělají mě štastnou k tomu abych mohla být štastná že žiju potřebuju dobré jídlo, zábavu, sport a lidi. Kamarády, kluky, kluka a rodinu ;)

pokud jste to vydrželi číst až sem, tak děkuji ;) :) přeji hezký den ;)
tím chci jen říct, že jsem štastná a nemám ssi na co stěžovat ;)

směsice všeho :)

18. února 2012 v 22:39 | LOVE-MissLove |  >>Láska<<

Dneska mě nic jinýho než sladoušský kecy o lásce nenapadaj

18. února 2012 v 14:42 | LOVE-MissLove |  >>Moje <<
Dneska ráno jsem koukala na film "Jíst, Meditovat, Milovat" .. Myslim si že tan film má plno správných myšlenek, které já chápu, ale nezasvěcený člověk který se o duševní rovnováhu, meditace a tyhle posduševnímagorystitcký věci nezajímá, je nepochopí. Jinak jsem tim i pochopila že na svět máte takový pohled, v jaké jsste situaci. Já vím, známá a jasná věc, ale tak si to představte. Všechno spolu souvisí, obdařilo mě štěstí, zamilovala jsem se, mám užasnej vztah, jsem štastná. Čim víc jsem štastná tím lepší věci mě potkávaj, a tím víc se mám dobře. Když ale dostanu kouli budu se do toho pokládat špatná nálada a budu si myslet že mě mé štěstí opustilo, budu věčně nasraná a smutná, mého kluka to začne srát a rozejde se se mnou. Tím budu ještě víc na dně, je to začarovaný kruh, třeba jako když máte trápení jíte a ztloustene a když zloustnete tak máte trápení a tím jíte. Takže pokud se zrovna ocitáte v kruhu štěstí a lásky jako já, tak udělejte všechno proto aby se ani dveře ven nevytvořili natož aby jste je otevřeli. Nadruhou stranu pokud se nacházíte v kruhu kde se vám nelíbí a je vám smutno, tak prvními dveřmi ven !!!! .. Všechny kruhy mají východy, jen musíte vědět kdy a jak ven a zase kdy tam zustat. Good luck :-*

Přeji vám krásný den plný lásky a pohody. A hlavně bacha na kruhy ;) :D a ted usmev ;)

Mám perfektní téma na článek, ale nemužu ho dát veřejn na net, když jsem to neřekla ještě ani kamarádkám :D

5. února 2012 v 10:55 | LOVE-MissLove |  >>Moje <<
Stala se mi jedna věc, byl to strašnej shon událostí a až to budu vyprávět kámošce, jen jedný. Tak mi ten monoog zabere aspon tři hodiny, abych jí to popsala do podrobností. Jelikož nemužu mluvit o tý "novince" tak si to dáme aspo z jiného pohledu. Taky máte někdy chut někomu něco říct, hned a tady, ale nemužete protože by vás ostatní rušili, polouchali, a nemáte tolik času ? Já permanentně. Kámoška nemá moc času a vidíme se prakticky jen ve škole, a to zatím chodíme do stejné třídy, ale 10 minutová přestávka mi nestač, všude plno lidí a tak, možná to znáte. Tak jsem jí poprosila kdyby na mě měla čas, a do příštího století jí to asi nepovim :DDD ... Né vážně, ale psát jí to do mailu nechci, že si to přečte až bude mít čas. A jiný holc to taky vykládat nechci ! :D :D ... Prostě jen mojí Vikince ! :D :D mám dilemu ! :D
Vid Vikoušku ! :DD

Příběh ... zoufalství

1. února 2012 v 16:53 | LOVE-MissLove |  >>Téma týdne<<
Zufale běhám po pokoji a nevím jak dál. Dnešek se opravdu nevydrařil, dostala jsem kopačky, od rána jsem se nestihla najíst a vyhodily mě ze školy. Kam se schovat před světem ? Kam se schovat před sebou. Usedavě pláču a zoufale hledím na zapadající slunce. Kéž bych i já mohla na pár hodin někam zapadnou, někam kde mě nikdo celou noc neuvidí ani neuslyší. Moje zoufalství mě chytlo pevněji než před minout. Brečím stále víc, nevím co dělat. Jsem hladová, bez vzdělání a ke všemu opuštěná. Pomalu se do mého pokoje, se zapadajícím slunce, vkrádá šero. Naplnuje mě to pocitem nedůvěry. Mám zatmnění mozku a začnu si balit. Hažu hadry do tašky a stále brečím. "Mami, mám moc špatný den, nehledej mě, napíšu ti že je mi fajn, možná se vrátim" Bloudím téměř ztemnělou Prahou a ptkávám cizí, štastné, zamilované ale stejně tak zoufalé lidi jako jsem já, trochu se mi ulevilo. "Ahoj, Eriko !" Kdo si za mnou zavolal. Otačím se, ano stojí za mnou Oliver, tenn podivn kterého tak miluji a který mě dnes opustil. "Ahoj" odpovídám. Příjde ke mě objímá mě. Cítím že to není objetí z donucení. Dřív než se ho stačím zeptat co dělá, pošoupne si brýle na nose a říká "je mi to líto, brečel jsem, bylo mi z toho špatně, miluju tě. Nevím co jsem bláznil, ale vím že jsemblázen do tebe" Udělalo se mi zle, nevím co mě to popadlo byla to rána, taky ho miluju ale co ted odešla jsem z domova, nejsem moc zoufaljší než předtím ale v Oliverově objetí je mi vážně fajn. Vysvětluju mu že jsem utelka z domu. Jeho rodiče moc pracují a tak mi řekl že dnes nebuduou doma jestli nechci jít k němu. Byla jsem ráda za takovou nabýtku a tak jsem šla. Zavolala jsem mámě, že se ráno vrátím všechno jsem si vyřikaly. Oliver mi dal jídlo a v objetí jsme šli spát. Někdy se prostě jen zdá že jsem zoufalí i když se tak moc neděje ;)